PŘÍBĚH: Plačtivé a nespokojené dvouměsíční miminko

V pátek jsem byla až v Českých Budějovicích. Je to další silný příběh mateřství a touhy nevzdát se a příběh o tom, jak zkvalitnění příjmu mateřského mléka během kojení může radikálně změnit chování miminka.

  Zadání maminky znělo takto: 

Malému jsou 2 měsíce a je pořád takový nespokojený, nešťastný, často uplakaný, vlastně se skoro pořád kojí. Vše konzultujeme s naší paní doktorkou, která se snaží hledat nějakou příčinu. Na její doporučení jsme zavedli i dokrm umělým mlékem. Ale malý toho moc nevypil. Nic moc se nezměnilo. Tak jsme se vrátili zase k plnému kojení. Přes den nespí, když, tak jen v šátku, v kočárku vůbec. Na podložce nevydrží. Je to s ním náročné.

Tak jsem se vydala na cestu. Sama nikdy nevím,jak návštěva dopadne. Co vše se bude dát změnit,upravit. Jak mimčo bude spolupracovat,v jakém bude rozpoložení. Navíc s každým týdnem jsou obvykle miminka méně a méně ochotna dělat něco jinak. S pár dní starým novorozencem lze obvykle vše během chvíle překopat od základu. S dvouměsíčním už to nemusí být vůbec tak pohádkové. Ale kdo se boji, nesmí do lesa.

Po mém příjezdu na místo jsme si s maminkou jen povídaly. Probraly jsme toho opravdu hodně. Odhadem 30-40 minut. Zjišťovala jsem, co funguje, co nefunguje a jak se malý chová. Také co vlastně zkoušeli, co ne. Co třeba někdy zabralo. A pak zase ne.

Naťukly jsme dokonce alergie, eliminační dietu, kiss syndrom, stranovou predilekci i doplňky stravy, které malý užívá... Prostě jsme debatovaly a pátraly, abych si mohla udělat lepší obrázek o situace. Každá informace může být střípek do mozaiky a může být důležitá pro konečné řešení situace.

Malý se potom začal vrtět v nosítku. Tak jsme usoudily, že je čas kojit. Malý se hned přisál a snažil se sát. Dívala jsem se, jak je přisátý. Evidentně neměl dostatečnou část dvorce v pusince. Navíc měl zvláštně ohrnutý horní ret. To jsem dlouho neviděla.

(Pozn.mimo-minulý týden jsem poprvé v životě spatřila funkční přídatné žlázy v podpaží,ze kterých stříkalo mléko!Dělaly jsme si s maminkou srandu,že by potřebovala čtverčata,aby ke kojení využila všechny své "bradavkové vývody" mléčných žláz)

Takže začalo vychytávání správného přisátí- jako se často stává, malý neotvíral pusinku tak moc, aby se mohlo správné přisátí podařit. Po pár pokusech a opravách se naštěstí podařilo. Velký úspěch-jak říkám, přesvědčit dvouměsíční miminko dělat něco jinak než bylo doposud zvyklé, se nemusí vždy potkat s pochopením ze strany toho malého tvorečka :)

Tak jsem čekala, jak mi teď ukáže kojení a sání. Říkala jsem si- máme vyhráno,přisátí vypadá velmi slušně, teď už to půjde jako po másle. No...a ono nic. Malý sál,ale krátkými,nenutritivními tahy se sporadickým polykáním a bez pauzy v bradě. Všechno bylo špatně. 

Vše, co jsem viděla, popisuji mamince. 

A ona se ptala: "Co s tím tedy?" 

Říkám si: "No, tak co s tím tedy...."

Přísátí je slušné, malý je v dobré pozici, maminka evidentně mlíčko má a ten malý "nezbeda" jen "olizuje" to, co mu tam samo vpluje. Takže začala fáze "hledám vhodnou polohu a motivaci ke správnému saní". 

Vyzkoušely jsme polohy, které znal, pomáhaly stlačováním prsu a nic. Pořád sál krátce, mělce a neefektivně- bez většího příjmu mateřského mléka. Zbývala poslední- změna na polohu, kterou používám u nejmenších (to už jsme "kojily" dobrých 20-30 minut).

A ejhle. Naskočil. 

Najednou to bylo ukázkové: dlouhé tahy, viditelné polykání, pauza v bradě.

Jakoby si najednou vzpomněl a absolutně věděl, co má dělat. Prostě krásná souhra sacích a polykacích pohybů. Když jsem tohle viděla, v duchu jsem se hodně za oba radovala.

A co se stalo pak?

Pak se maličký sám pustil a úplně sladce se usmál a začal na maminku bzíkat a bublat a nespustil z ní oči. Probraly jsme tedy následující plán a nechala jsem je, ať si tu radostnou chvilku užijí. Maminka sama říkala, že tohle jsou ty jediné dobíjecí momenty, při kterých ví, že to stojí za to. A že jich poslední dobou moc nebylo.... Tak čerpala, co to šlo :)

A co víc?

Odvážila jsem se odpoledne zjistit, jak se situace dále vyvíjí- zda malému úsměv na rtech vydržel a zda to nebyla to nebyla "jen náhoda".

Přišla mi tahle odpověď.

"Super ano, vydržel ještě půl hodiny. Pak jsem necelou půl hoďku kojila a teď už spí 2,5 h v kočárku. Úžasný, děkuju za pomoc.  "

To samé, ještě to ráno nespokojené miminko, které nevydrželo v klidu a spokojené ani minutu, nespalo a nevydrželo kdekoli ležet....

Takže, TAKŽE! Gratuluji mamince k tomu, že to nevzdala, hledala a studovala možnosti i v tak náročných chvílích, kdy si bez breku malého nedošla ani na wc. A děkuji za tu důvěru, kterou mi dala, abych za nimi cestovala v součtu přes 100 km a mohla jim do toho "kecat". Bylo mi veeelkým potěšením a přeji už jen hodně úsměvu a pohody 

PS: Jejich cesta nebyla ani z půlky tak jednoduchá. Začátek celého kojení nebyl vůbec snadný, bylo tam spousta kojících "pomůcek", dokrm z lahve umělým mlékem atd. již v porodnici...I cesta malého na svět byla vcelku dramatická. Proto je to za mě velmi silný příběh síly mateřství. A je vidět, že i když je začátek úplně naprd, pokračování může být velmi šťastné a veselé.

Myslím, že pokud bysme s maminkou kojení nedaly prostor, nezkoušely všemožné varianty, nedaly malému šanci a nepomohly mu zlepšit sání, následovala by varianta přejít na lahvičku a umělé mateřské mléko. "Kojící pomůcky", které by měly pomáhat ve výsledku velmi výrazně ovlivňují správnou techniku sání z prsu miminka a znemožňují tak, někdy až sekundárně, efektivní příjem mateřského mléka během kojení.